Na stole stála rozsvícená lampa, čistá a vyleštěná. Její světlo bylo zářivé a dopadalo na stůl i do celého pokoje. Lampa byla na sebe velmi pyšná. Ani stůl, ani knihy nesvítily, jen ona zářila. Řekla: „Podívejte se na mě, nikdo z vás neumí svítit. Svítím víc než měsíc na obloze i s hvězdami. Dovedu svítit tak, jako slunce!“ Zatímco se tak chlubila, hrálo si u stolu malé kotě. Zatáhlo za cíp ubrusu a bác! Lampa spadla a zhasla. „Proč nám nesvítíš teď?“ Zeptala se kniha. „Už ze mne nemůže nikdo číst, když nesvítíš! Ale podívej se, měsíc svítí dál! Stačilo malé kotě, aby tě sfouklo, ale měsíc, hvězdy i slunce vyzařují světlo navěky!“
3. Označ v textu větu, ve které o sobě lampa mluví.
Označ věty touto barvou