???

Žbluňk napekl koláčky. „Tyhle koláčky moc pěkně voní," poznamenal. Ochutnal jeden. „A chutnají ještě líp," řekl si.

Rozběhl se ke Kvakovi. „Kvaku, Kvaku," zavolal, „upekl jsem koláčky, vezmi si." Kvak jeden snědl. „To je nejlepší koláček, jaký jsem kdy jedl!" olizoval se. Kvak a Žbluňk snědli spoustu koláčků, jeden za druhým.

„Víš, Žbluňku," řekl Kvak s plnou pusou, „já myslím, že bychom už měli přestat jíst. Za chvíli nám bude špatně." „Máš pravdu," řekl Žbluňk. „Snězme každý ještě jeden úplně nejposlednější koláček a potom přestaneme." Kvak a Žbluňk snědli každý ještě jeden úplně nejposlednější koláček.

„Musíme přestat jíst!" prohlásil Žbluňk, když se pustil do dalšího. „Ano," přikývl Kvak a vzal si ještě jeden. „Musíme mít silnou vůli. „Co je to silná vůle?" zeptal se Žbluňk. „Silná vůle je, když se moc snažíš nedělat něco, co ve skutečnosti dělat chceš," vysvětloval Kvak. „Myslíš jako když se snažíme nesníst ty koláčky?" zeptal se Žbluňk. „To právě myslím," odpověděl Kvak.

Kvak vzal koláčky a uložil je do krabice. „Tak," řekl. „A teď už nebudeme jíst žádné další koláčky." „Ale vždyť můžeme tu krabici otevřít," namítal Žbluňk. „To je pravda," řekl Kvak. Vzal krabici a převázal ji provázkem a dal ji na horní polici. „Tak," řekl. „Teď už nebudeme jíst žádné další koláčky." „Ale vždyť můžeme vylézt na žebřík a krabici z poličky sundat a přestřihnout provázek a krabici otevřít," uvažoval Žbluňk. „To je pravda," řekl Kvak.

Kvak vylezl na žebřík a sundal krabici z poličky. Přestřihl provázek a krabici otevřel. Odnesl ji ven. Hlasitě zavolal: „Haló, ptáci, máme tu koláčky!" Odevšad se slétli ptáci. Nabrali si do zobáku všechny koláčky a odletěli. „Teď už nemáme žádné koláčky, které bychom mohli sníst," řekl Žbluňk smutně. „Ani jeden jediný." „Ano," usmál se Kvak spokojeně, „ale zato máme spoustu silné vůle." „Můžeš si silnou vůli nechat celou pro sebe, Kvaku," řekl Žbluňk. „Já si jdu domů upéct bábovku."